Zpět do práce

OD

Ano, je tomu tak. Po pár letech „nicnedělání“ jak si většina lidí myslela a někteří stále myslí, jsem nastoupila do pracovního poměru.
Popravdě Vám musím říci, že se to seběhlo tak rychle, že než skončil pohovor, byla jsem přijata. V první minutě, když mi to moje budoucí nadřízená řekla, jsem to vůbec nepochopila. Pán z personálního mi totiž asi 5 minut předtím než přišla ona řekl, že jejich vyjádření bude trvat tak cca 14 dní, potom zavolá a sdělí jak se rozhodli. Ale ona povídala a povídala o tom co očekává, pak najednu řiká “Chcete mi ještě něco řící nebo vědět než nastoupíte?” Jen jsem pokývala hlavou, že nic.

Očividně svým rozhodnutím překvapila i personalistu, který to nečekal. Jedinou podmínku kterou jsem dostala je, že musím zlepšit svoji angličtinu. Což mi bylo jasné, protože jsem to při tom rozhovoru s personalistou malinko pohnojila. Vyjádřit svoje kladné a záporné stránky jsem ráda, že vůbec vyplodim v češtině, natož v angličtině. Nemám tyhle „přiblblé“ otázky ráda.

Zpět na začátek

Vrátíme se malinko na začátek, práci jsem hledala už dlouho, popravdě 3 roky. Je to hrozně dlouhá doba, šíleně dlouhá, kdy vždy v určitých intervalech upadáte do depresí, že Vás nikde nechtějí, nejste k ničemu atd. Ale nezoufejte, je to úplně normální, že Vám část firem ani neodepíše, další Vám napíše, že nesplňujete požadavky (Vy ale dle inzerátu splňujete 10/10), jediný kdo se Vám ozve jsou pojišťováci, ty volají i pár hodin potom co odešlete životopis.

Dalším problémem jsou děti, věk, a peníze, některé almužny (ano, to je přesně to slovo) od určitých firem byly až k pláči. Jedna paní mě rozesmála, když mi řekla za asistenskou práci pro celou kancelář, na normální úvazek plat cca 8 600 Kč – tak nějak byla v té době minimální mzda. “Kolik prosím?” ptala jsem se ještě jednou s tím, že jsem asi blbě slyšela. Paní mi to zopakovala, takže jsem slyšela dobře. Můj v ten moment dementní nechápající výraz musel být fakt top. Samozřejmě mě nenapadlo nic inteligentnějšího než si z toho udělat legraci.

Tak jí tak povídám “No to je málo, to stály ty jeany co mám na sobě, z čeho bych pak žila a bydlela, za 8 tisíc se fakt z postele nezvednu, vždyť z toho rodinu neuživím” – Prosím berte to s nadhledem! Přišlo mi v té chvílí vtipné kolik nabízejí zaměstnancům, když si půlka šéfů jezdí v nových Mercedesech a chodí v značkových hadrech. Asi je baví vykořisťovat svoje zaměstnance. Špatné na tom je, že se vždy najde někdo, kdo za takovou cenu pracovat půjde, a oni ví, že když neuspějí u Vás a u pár dalších, tak po delším hledání zase někoho najdou a plat proto nezvyšují.

Ale jak se říká „Kdo si počká, ten se dočká!“ a já jsem se přece jen dočkala. Mohu říci, že jsem dostala opravdu skvělou práci – za kterou by miliony holek vraždily? No to sice ne, ale já jsem happy. Dělám jen na zkrácený úvazek, abych se mohla věnovat i dětem, škole, atd. Rodina je pro mě hodně důležitá, chci vědět co moje děti dělají když přijdou ze školy, chci s nimi být co nejvíce to jde. Oni nám vyrostou tak hrozně rychle, že je škoda o to přijít. Tím však nechci do nikoho rýpat. Každý přece žijeme po svém, máme jiné priority, názory….

První dny v nové práci byly a zatím jsou celkem náročné. Srovnat se s novým režimem (hlavně vstávání) nebylo a ještě stále není tak snadné. Stále posouvám budík, a pak nestíhám. Ne, že bych se předtím doma válela a vstávala v 10 dopoledne, to zase ne (jen občas). Teď musím jeden den v týdnu vstávat už v 5 hodin ráno. Klobouk dolů před všemi co tak vstávají normálně.

Jediné co mě na tom všem mrzí, že nebudu moci chodit s holkami na hokej. Nevím, jak dlouho by to moje tělo zvládlo. Celkem mě mrzela reakce trenéra. Řekla jsem mu, že 3-4 hodiny spánku denně mi jednoduše nestačí, byla bych pak k nepoužití celý den, vstávat v 5 ráno, v 6 na zimák s Alexem, do práce, angličtina (ta pracovní), škola a na zadek si sednu až v 8 večer. Jeho odpověď byla, že jiné holky to zvládnou a jen já to zase nedávám, že jsem ta chudinka.

Myslím si, že bych zkolabovala už někdy kolem oběda. Ale zase jsem JÁ ten looser, jako vždy. Tak se pomalu začínám rozmýšlet, že holky opustím, a budu chodit v pátek ráno s klukama. Budu tam sice asi “nejhorší” ale to nevadí, zase je s nimi velká sranda.

Zpět k práci, musím říci, že mě to zatím baví, je tam hodně nového na učení. Nejsou to přímo auta, ale hodně to s nimi souvisí. Což je perfektní.
Nejlepší na tom je, že se Vám zase vrátí sebevědomí, máte pocit, že Vás někdo potřebuje, že jste zase k užitku..

Vaše
KeeKee

2 komentářů
  • BarbaraJane
    Duben 28, 2017

    Gratuluju k nové práci! 🙂 Ta minipidi částka mě úplně šokovala. Ale nedovedu si představit vhodnější legraci, za tohle ses jim mohla fakt jenom smát. Jsem zvědavá, jak půjde mně hledání práce po škole. Zaplať pámbu budu mít nějaké zkušenosti, už teď dělám jako brigádu to, co bych chtěla dělat do budoucna. Ale ví pámbu, jestli mi to pak opravdu k něčemu bude.

    • KUWM
      Květen 21, 2017

      Barbara Jane přeji ti hodně štěstí, abys to hledání nové práce měla co nejlehčí 🙂 Lidé jsou zvláštní co už naděláme, snad žádnou takovou scenku nezažiješ.

A co si o tom myslíte Vy?

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *